Josef Odložil - 23. výročí jeho úmrtí

Před čtyřmi dny, dne 10. září 1993, uplynulo 23 let od smrti významného českého atleta - běžce, držitele stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her 1964 v Tokiu,  českého vojáka, táty čtyř dětí. 

Josef odložil byl desetinásobný československý rekordman na středních tratích, mnohonásobný atletický mistr republiky, držitel jednoho světového rekordu, reprezentant Československa v 26 mezistátních utkáních. Jeho kariéra vyvrcholila stříbrnou olympijskou medaili z Tokia v roce 1964. Protože armádu musel opustit, věnoval se trenérské dráze. Nejdříve v AC Sparta Praha, v období let 1979–1981 působil jako trenér u Institutio National Del Deporte v Mexiku. Po roce 1989 byl rehabilitován a mohl se do armády vrátit. V letech 1992–1993 byl velitelem československého kontingentu mezinárodní mise UNGCI v Iráku.

V roce 1987 se panu Odložilovi rozpadlo první manželství. Bohužel matka jejich dvou dětí, se zachovala tak, jak to často bývá, když se žena není schopna přenést přes rozpad vztahu, neumí oddělit problémy v partnerskému vztahu od rodičovství a svůj negativní vztah k bývalému partnerovi přenáší na děti a snaží se děti oddělit od jejich táty a programovat děti k nenávisti vůči otci.  U děti z prvního manželství českého olympionika Josefa Odložila byl vybudován syndrom zavrženého rodiče. 

Pan Odložil měl o výchovu svých dětí zájem a tak se přirozeně mnohokráte obrátil na české soudy. Přestože argumentačně u soudu dominoval, úspěšný u českých soudů nebyl. Obrátil se i na presidenta Havla, ale ten mu ani neodpověděl. Ačkoli odborníci v oboru psychologie vědí, že budování syndromu zavrženého rodiče je psychické poškozování dítěte, tak odpovědné orgány jako OSPOD a soudy tento nešvar nijak zpravidla neřeší.

Výchova dětí k nenávisti vůči otci vyvrcholila v den, kdy Josef Odložil chtěl se svým synem Martinem promluvit o dokončení jeho maturity. Večer ten den se s ním potkal na místní diskotéce, kam zašel na pivo a kde jeho syn trávil čas s kamarády. Když  Martin zjistil otcovu přítomnost, nechal tátovi zahrát potupné písničky skinheadské skupiny Zelené mozky, které zesměšňují armádu. Posléze otci kolem dokola poškrábl auto a vykopl z něho okénko. Po té otce srazil k zemi  razantním úderem. Rána měla obrovskou sílu a otec padl ihned toporně k zemi a již se nikdy neprobral. Po 35 dnech, dne 10. září 1993, na to Josef Odložil zemřel v nemocnici.

Liší se názory různých lidí na to, jestli Josef Odložil byl pod vlivem alkoholu nebo nebyl, nebo zda bylo vhodné syna kontaktovat zrovna na diskotéce. Jedno je však jisté: Martin by se takto k otci  nikdy nezachoval, pokud by v něm nebyla matkou vypěstována k otci nenávist.

Po Josefu Odložilovi zůstala vdova a dvě malé děti. Sestra pana Odložila, paní Ševčíková, o těchto událostech napsala knihu, která se jmenuje  „Prostě, zabil jsem svého otce“.

Po incidentu Martin   odmítal přijmout vinu, dokonce prohlašoval, že by takto jednal znovu. Zřejmě po čase mu určité věci došly a začal přemýšlet jinak a změnil náhled na otce. V roce 2011 poskytl rozhovor, kde říká: "Dost dlouho mi trvalo, abych si vůbec připustil, že jsem zabil člověka." .... "Myslím, že musí být neuvěřitelně těžké vyrovnat se s tím, že člověk zabije někoho cizího, ale když to udělá člověku, jehož tvář a život jsou součástí jeho, ať jsou okolnosti jakékoli, vyrovnat se s tím nedá. Kdyby to jakkoli šlo, události bych vrátil." .... "Naučil mě (otec) jezdit na běžkách, na kole, hrát šachy, chytat ryby do ruky, ukázal mi Jeseníky. Nikdy si přede mnou nestěžoval a neřešil se mnou své osobní problémy. Kdybych řekl, že hodně ublížil mé mamince a sestře, musel bych se zabývat i tím, jestli třeba někdy neublížily také ony jemu. Ale došel jsem k závěru, že mi takové komentáře naprosto nepřísluší."

Martin také u hrobu svého otce postavil velký kámen z místa, o kterém si myslí, že by mohlo být otci drahé. Vyjádřil tak čest památce svého otce, který ho miloval a snažil se mu dát to nejlepší, co uměl.

Ačkoli Martin svého otce zabil, myslím si, že on sám je obětí. Obětí výchovy jeho matky k nenávisti vůči otci. Je lehké naprogramovat mozek dítěte tak, že nenávidí svého tátu. A pak to, co se stalo na diskotéce 7. srpna 1993 je jen logický důsledek poškození psychiky devatenáctiletého kluka dlouhodobě závadnou výchovou.

Nebyl to jediný případ, kdy se žena neumí přenést přes partnerský rozchod a přes to co se mezi nimi stalo před rozchodem, a tak zneužije vlivu, který má na děti a pěstuje v nich nenávist vůči jejich otci. Bohužel OSPOD a soudy s tímto zpravidla nic nedělají, nijak to neřeší ani v případě, že se na ně otec obrátí o pomoc. Důsledky neřešení mohou být někdy hodně tragické.  

Dnes mi psal na FB jeden otec čtyřletého kluka, kterého si bere pravidelně ke kontaktu, věnuje se mu, hraje si s ním, jezdí na výlety, kupuje dárky. A najednou slyší, že mu syn říká "Nemám tě rád. Máma říkala, že jsi zlej" nebo jindy, když si hraje se synem mu najednou syn řekne "Jsi debil". Otec se obrátil na OSPOD a tam mu řekli, že to kluk asi slyšel ve školce. Hloupá výmluva, aby nemuseli řešit to, co řešit mají.

Škoda zbytečné smrti  českého olympionika, representanta, vojáka a táty čtyř dětí  Josefa Odložila a čest památce.