26.10.1994 zemřel český filosofický logik Pavel Tichý, který posledních 25 let žil a tvořil na Novém Zélandu. V roce 1994 se měl vrátit na filosofickou fakultu Karlovy univerzity jako vedoucí katedry logiky, k čemuž již nedošlo.
Pavel Tichý se narodil roku 1936; vystudoval gymnázium ve Vsetíně a od roku 1954 studoval filozofii a matematiku na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1959 promoval. Hodnost kandidáta věd získal roku 1964 na základě práce "Vyčíslitelnost ve vztahu k teoriím"; a roku 1969 se stal na Karlově univerzitě docentem . V letech 1961 až 1968 působil na katedře logiky filosofické fakulty jako odborný asistent, roku 1968 získal stáž na katedře filozofie University of Exeter; a z této stáže se už do "normalizujícího se" Československa nevrátil. Po 25 letech exilu na Novém Zélandu, v roce 1994 vyhrál Tichý konkurz na místo vedoucího katedry logiky na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; nového místa se ale už neujal z důvodu smrti.
I když se Pavel Tichý nedočkal takového ocenění, jaké si zasloužil, je prvním Čechem, který je ve světě známý a oceňovaný v oblasti nazývané "filosofická logika". Publikoval takřka ve všech předních logických a logicko-filosofických časopisech. Ve svých článcích často pouštěl do ostré, často až jízlivé kritiky obecně respektovaných názorů; Vytvořil svůj vlastní systém logiky, svou vlastní filosofii logiky a svou vlastní koncepci toho, jak funguje jazyk a jakým způsobem se dobrat jeho podstaty. Vytvořil systém analýzy významu a smyslu jazykových výrazů. Zjednodušeně řečeno, Tichý se zabýval tím o čem mluvíme. Domnívám se, že přínos toho, že víme, o čem mluvíme je i v tom, že díky tomu můžeme lépe vědět, jak myslíme. A pokud lépe víme, jak myslíme, můžeme lépe vytvářet systémy umělé inteligence.
Nejvýznamnější dvě ideje s kterými přišel Pavel Tichý jsou Transparentní intenzionální logika (TIL) a Konstrukce.
Již předchůdci Tichého je zabývali tím, že jazykový výraz je nositelem významu a smyslu. Můžeme říct, že výraz označuje význam a že výraz vyjadřuje smysl. Význam jazykového výrazu resp. význam pojmu to na co odkazuje - na určitý předmět nebo třídu předmětů, tj. význam = extenze pojmu (rozsah pojmu). Smyslem jazykového výrazu je jeho obsah, to co se pojmem míní, myšlenka, kterou vyjadřuje, tj. smysl pojmu = intenze pojmu. Důležitými pojmy jsou zde extenze a intenze pojmu. Extenze pojmu je jeho rozsah, a tedy určitý předmět nebo třída předmětů (příklad extenze: "Maxipes Fík", "všichni psi".) Intenze je obsah pojmu a tedy jeho smysl (příklad intenze: "domestikovaná šelma používaná k lovu nebo k hlídaní"). Tichého transparentní intenzionální logika (TIL) je z určitého hlediska radikální kritikou tohoto schématu. TIL považuje za významy všech výrazů a za všech okolností intenze; s výjimkou těch, které intenze nemají - např. matematické výrazy nebo vlastní jména (matematická logika se zabývá výhradně extenzemi). To činí jeho logiku mnohem jednodušší a transparentnější. Intenze je podle Tichého funkce, která každému možnému světu a každému časovému okamžiku přiřazuje pravdivostní hodnotu výroku. Tichého varianta intenzionální logiky tak byla geniální ve své jednoduchosti; a tím svou dobu skutečně předběhla.
Druhým konceptem Tichého je koncept Konstrukce. Hlavním důvodem pro zavedení tohoto pojmu to, že pojem intenze jakožto funkce je prosté přiřazení, ale u smyslu pojmu často nejde o,danost‘, ale jde o ,způsob danosti‘, tedy určitý postup, algoritmus, jak se dobrat významu (např. výrazem "Bod P je dán jako průsečík", je řečeno, jak se k tomuto bodu dostaneme). Druhým důvodem je, že matematické pravdy jsou takové, že platí ve všech možných světech, všude mají stejnou extenzi, takže pro ně pojetí intenzí jako funkcí selhává. ,2+3‘ označuje ,5‘, a to ve všech možných světech. ,7-2‘ označuje také ,8‘, ale jinou konstrukcí. A mluvíme-li o ,2+3‘, nemluvíme o 5, to by se pak nelišilo od mluvení o ,7-2‘. Jinými slovy, když říkáme,2+3‘ zajímá nás tento výraz jako určitá konstrukce a nikoli funkce, která dává ,5‘.
Transparentní intenzionální logice se bohužel nedostalo takové publicity, jakou si zaslouží. Jedním z důvodů nedostatečného ocenění Tichého práce může být určité nepochopení základních principů TIL; ty se totiž v jistých ohledech podstatně liší od principů, které převládají ve všeobecně rozšířených systémech filozofické či matematické logiky. Dílo Pavla Tichého u nás propagovali a rozvíjeli především Pavel Materna, Jaroslav Peregrin, Marie Duží, Aleš Horák, Jiří Raclavský, na Slovensku Pavel Cmorej, František Gahér, Marian Zouhar a také Dán Bjorn Jespersen, který obhájil svou doktorskou práci v Brně. Dá se tedy říci, že TIL je příspěvek česko-slovenské logické školy ke světové logice.
