Dovolím si ještě jakýsi komplexní názor. Po mnoha letech zkušeností se snahou "domoci se práva" pro vlastní děti a následně, když jsem byla průvodkyní při podobné snaze svého druhého manžela vnímám toto:

- Netroufla bych si odsoudit žádnou podobu péče o děti - ať jsou v péči matky, otce či obou jakýmkoliv způsobem - vždycky mají všichni účastníci své důvody a JEN ONI mají právo rozhodovat.

- Nikdo zvenčí nemá patent na rozum - kde by ho taky vzal - "nechodí v jejich botech", není od toho, aby soudil

- Ano, práva otců jsou na papíře rovnocenná, v reálu nižší než práva matek a rodiče si nejsou rovni

- Ano,otec starající se o děti musí umět všechno lépe než matka. Nesmí vyžadovat výživné, nesmí nijak kritizovat matku. I tak se na něj společnost dívá "divně".

- Ano, pokud jsou děti v péči matky a otec se "snaží", aby nic neměl, může to i pracující ženskou uvrhnout na hranici bídy. Stát to nezajímá, širší rodiny ztratily svou funkčnost, takže nepomohou.

- Bez ohledu na veškerá rozhodnutí soudu ve finále (někdy mezi desátým a patnáctým rokem života) stejně o všem rozhodnou samy děti.

- Nejlepší zásah státu je žádný zásah. Jediný prostor, kde si dovedu představit jeho užitečnost je kultivované průvodcovství (mediátorského typu) v počátku sporu a dovedení k dohodě dřív, než je napácháno příliš mnoho škod. Jinak je lepší nezasahovat - k nespravedlnosti už tak náročné situace totiž přibydou únavné a nutně nespravedlivé zásahy státu.

Střídavka? A proč ne rovnou koncentrák?

opravdu hloupý černý humor, který se sem moc nehodí

Tomáši,

myslím, že přikládáte střídavce příliš velký význam a že daleko postatnější je, aby nastala skutečná a reálná rovnoprávnost obou rodičů, což v současné době opravdu není.

Je pravda, že v dnešní době nestability bych už nikomu z otců nedoporučila mít u malých děti stanovený kontakt dohodou, ale stanovený jednoznačně (a pak třeba řešený podle potřeby), protože "papír" je přeci jen "papír."

Jano, ten článek přikládá střídavce ten význam, který má pro zachování rodičovské role v prostředí českého právního bahna. A právě proto, že české soudy žádnou rovnoprávnost rodičů neuznávají, proto, kdo nechce přijít o svou rodičovskou roli (jednu z nejdůležitějších rolí v životě člověka) tak musí usilovat o střídavou péči. A samozřejmě mít kontakt stanovený dohodou rodičů opravdu nikomu nemohu doporučit. Zvlášť v českém právním bahně opravdu ne.

Já jsem děti se střídavkou učila. Děs, běs, bída, utrpení.

Copak, samým střídáním zapomněly násobilku?

Vůbec nejlepší je fungující rodina o to je třeba usilovat.

Při všech těch žabomyších válkách, které probíhají v každém svazku, neztratit hlavu a zachovat dětem domov.

Jak je to jednoduché, méně egoismu a větší snaha o porozumění, odpuštění a toleranci.

Tak málo pro spokojené dětství našich potomků, protože žádná, ani střídavá péče toho nedosáhne.

Napsala jste to moc hezky a pravdivě. Problém ale je, že na tu fungující rodinu, toleranci, odpuštění musejí být dva. Jeden rodinu nezachrání, ani kdyby se na hlavu postavil, pokud ten druhý už vidí svůj život po boku svého milence/milenky. A zamilovaný člověk ani na své děti ohled nebere.

Otázka je, proč OSPOD nedělá nic pro zachování rodin. Proč těm matkám neříká a nevysvětluje, že ta jejich zamilovanost pomine, ale jejich děti přijdou o svou rodinu už nenávratně. Moje ex, když začala mluvit o rozvodu a přišla z návštěvy ODPOD, tak tvrdila, že ji tam řekli, že rozvod je pro děti fajn, protože mají 2x Vánoce a 2x Dovolenou. A to má být Orgán Sociálně Právní Ochrany Dětí. Soudružky by si ten název měly přejmenovat.

Střídavá péče je zoufalý pokus vnést do vztahů dětí z rozvedených manželství a jejich otců aspoň trochu spravedlnosti a slušnosti.

Kdyby soudy nesvěřovaly děti po rozvodu v 92 % případů matkám, žádné hnutí za střídavou péči by nevzniklo.

hezká definice

Zaujal mne už perex "že je střídavka nejvhodnějším uzpůsobením je známá věc.." S tímto se bohužel neshoduje velké procento pedagogů a psychologů a mně osobně je dětí s batůžkem na zádech spíše líto...

Stejně tak líto je mi vašeho osobního příběhu, nicméně znám spousty jiných příběhů vypovídající spíše v neprospěch střídavky.

Mne osobně je zase líti lidí, že jako blbci až do zblbnutí opakují stále dokola tu trapnou tu kravinu s baťůžkem. Vždyt nemá smysl opakovat, že tzv. baťůžek (může to být i taška) souvisí s rozvodem a nikoli se střídavkou ! Vždyt i v případě, že dítě jezdí k druhému rodiči jen na víkendy, má také tašku či baťůžek, a třeba i větší než v případě střídavky. Původně jsem měl v perexu argument proti "argumentu" s baťužkem, ale nakonec mi přišlo trapné se tímto vůbec zabývat a tak jsem to smazal. Asi to doplním zpět..

Takze dite se musi kazdou chvili stehovat jen aby rodice neprisli o sva "prava".

Pane Tachovský, je smutné, že se na tento problém umíte podívat jen z úhlu práv rodičů vychovávat své děti a nikoli z úhlu práv dítěte na oba své rodiče. Jen matka nikdy dítěti nedá, to co mu může dát otec. Někdy, při rozšířeném styku nemusí jít o velký rozdíl mezi střídavkou a svěřením péče do jednoho rodiče, protože i tak může druhý rodič dát dítěti mnoho (času, zkušeností, zážitků, vědomostí, lásky atd.) Ale případ únosu mých dětí do ciziny a hanebný postoj české justice k tomuto ukazuje, kam může vést střídavá péče - k tomu, že je dítě zavlečeno do ciziny a příjde o druhého rodiče téměř zcela (kromě pár týdnů o prázdninách). Váš argument se stěhováním mi proto příjde dost hloupý, protože i když dítě dostane do péče jeden rodič a dítě navštěvuje na víkendy druhého rodiče, tak se také stěhuje. Samozřejmě, že pro dítě je nejlepší mít jeden domov a v něm oba své rodiče, kteří mají na mysli především jejich dobro a jejich stabilní prostředí a nikoli svého milence. Jenže když je jeden rodič tak bezohledný, že dá přednost svému milenci před zájmem dětí, tak je rozvod nezbytný. A to nejmenší zlo v případě rozvodu je právě střídavka.

S dovolením si u vás nechám značku.

Ignorace práv dětí na oba rodiče, ignorace nálezů Ústavního soudu, ze strany soudů, OSPOD a dalších, vede k ničení dětských duší a rozvratu rodinných vztahů

A co hůř - takto postižené děti mají jen malou šanci vytvořit fungující rodinu: rozvodovost u těch, jejichž rodiče se rozvedli v době jejich dětství, je výrazně vyšší než celková rozvodovost. No a v další generaci je to už nemožné.

Ale důsledky nedopadají jen na ty děti rozvedených rodičů. Říkal mi jeden mládenec, když jsem se ho ptal, kdy se ožení a bude mít děti: "Podívej se na bráchu. Rozved se, stálo ho to velký prachy a z dětí nemá nic než alimentové složenky."