Jedem za 18, druhý bez dvou za dvacet...

Chtěl bych se vyjádřit k diskusi pod mým článkem.... Když jsem začal psát své blogy měl jsem již tu zkušenost, že pod články s tématikou porozvodového uspořádání péče o děti je řada velmi agresivních a útočných příspěvků (spíš výpadů než příspěvku) určitých jedinců. Setkal jsem se i s ubohými osobními útoky Hany Vlkové vůči mé osobě, které vůbec nebyly diskusí na téma článku. Žádal jsem ji již v minulosti, aby pod mé příspěvky své osobní výpady nepsala. Takže když jsem začal psát své blogy (poměrně nedávno) měl jsem obavy pod články na tuto tématiku povolit diskusi, jelikož jsem měl obavy, že úroveň diskuse bude ubohá díky různým osobním výpadům a útokům Hany Vlkové a jí podobným. Bohužel mé obavy se naplnily a já jsem byl nucen využít svého práva autora článku a osobní výpady v diskusi mazat. Nedělám to rád, protože to může působit dojmem určité cenzury. Cenzuru názorů já nesnáším. Jenže osobní výpady nejsou žádnými názory, ale jen zneužíváním diskusí k vybíjení si nějakých svých komplexů. Je dost pravděpodobné, že pod dalším mým článkem na podobné téma již diskusi vůbec nepovolím - což je také právem autora článku.

Pokud se chováte takto a vlastní diskusi neustojíte, pak ji opravdu neotvírejte. Sice Vám klesne i čtenost a nezjistíte, jak na vás lidé reagují (v tomhle je blog velmi přímý a drsný, ale bezpečný trenažeér na realitu, v níž své názorové oponenty nemůžete smazat ani jim vynadat), ale buď se s diskusí neučte zacházet a pokud na to "nemáte koule", tak ji nechte zavřenou.

Ty jo, to smazání jsem si zasloužila čím??

Někdo smazal nějaký váš příspěvek paní Jano Májová ? Jestli ano, tak to byl cenzor iDnes. Já jsem smazal jen a pouze "příspěvky" paní Hany Vlkové, které ani diskusními příspěvky nejsou, protože jsou to jen osobně vedené sprosté výpady.

Paní Vlková, tento argument není fér. Jednak Švédsko není žádná láce, obzvláště, když po rozvodu vypořádáváte majetek, a hlavně, Vy si myslíte, že žena tohoto formátu Vám ochotně předá děti, když nemusí? Soud se k úpravě styku neměl roky, znám toto řízení dobře. Taková cesta, když žijete ve městě bez letiště, když máte omezený počet dovolené, znamená hodně náročné plánování, domlouvání zástupu v práci, nepočítám peníze. Vím, o čem mluvím, měl jsem to skoro stejně, jen zeměpisně jiným směrem.

Tak si to preberme : sudkyne, sociálne pracovníčky a ženy matky sú spriaznené mrchy. Z princípu. Deti sú z toho istého princípu zmanipulované, majú vymytý mozog a sú unášané zo spokojných rodín, kde vládne láska a harmónia. Vykašlú sa na relatívne finančné zabezpečenie seba a detí a unesú ich do cudzích krajín s nutnosťou začínať od nuly. Sú to také husy, že nevedia, že ich budú úrady prenasledovať kvôli únosu. Z dôvodu, ktorý sa vymyká logike sú všetci otcovia utláčané, úbohé obete feministickej zlovôle. Nikto ich nepočúva, nikto ich nechápe a celý svet je proti nim. A hlavne tie ženské. Ak tie ženské takéto boli predtým, ako ste si ich vzali, milí páni, mali ste vyberať lepšie. Ak také neboli, urobil ich takými život s vami.

Paní Vassová, vy jste se nikdy nesetkala s člověkem, který se změnil? Nikdy jste nepoznala přetvářku nebo faleš?

Otcům zbývá jediné: bojovat, bojovat a bojovat. A schovávat si pečlivě všechny dokumenty. Přinejmenším proto, aby až bude dítě v kritickém období pozdní puberty a ranné adolescence si mohlo na vlastní oči přečíst, že navzdory matčiným tvrzením je otec nikdy neopustil a nikdy se na ně nevykašlal, jen mu byl kontakt s dítětem znemožněn. Pak se to občas obrátí - a zbytek života, který je podstatně delší, se ten potomek stýká raději se zapuzeným otcem než s lhavou matkou.

Tomu fakt věříte?

Llidské zrůdy si takto představují právo a nejvyšší zájem dítěte: Otcové předkládají důkazy, které soud ignoruje. Navrhují svědky, které soud nepředvolá. Zatímco lživá tvrzení matek soud automaticky považuje za prokázanou skutečnost...