Trestné činy proti lidskosti, §402 Apartheid a DISKRIMINACE SKUPINY LIDÍ

(1) Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní SEGREGACI (pozn. od dětí) nebo JINOU PODOBNOU DISKRIMINACI skupiny lidí, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let

(2) Odnětím svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) UVRHNE-LI činem uvedeným v odstavci 1 takovou skupinu lidí do TĚŽKÝCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK nebo

b) vystaví-li takovým činem takovou skupinu lidí nelidskému nebo PONIŽUJÍCÍMU ZACHÁZENÍ

(3) Příprava je trestná.

7 let a az po zadokumentovane (OSPOD) obtizne artikulaci matky.

Az kdyz hrozi odejmuti pece matce, tak teprve nachazeji Ustavni pravo ditete na peci rodicu.

Odpovedni rodice jsou vytesnovani do pozice disentu a je s nimi i stejnou metodikou zachazeno a neodpovedni jsou normalizovanou soucasti, pokud se platbou vyzivneho bez odporu vyhybaji peci o dite.

Spolecnost je jasne prepolarizovana.

Ryba smrdí od hlavy. Je to nejen ministr pro lidská práva, ale i ministr spravedlnosti, ministryně práce a sociálních věcí a nakonec předseda vlády, který za ně všechny odpovídá. Zkuste jim někdy napsat. Dozvíte se, že soudci jsou nezávislí na čemkoliv, sociálně právní ochrana dětí nic nedělá, protože má plno práce (konkrétně ÚMPOD), lidská práva jsou na výborné úrovni a proto všichni můžeme ohrnovat nos nad jinými kulturami a poučovat je, jak to mají správně dělat.

Ano, otcové skutečně nejsou v opatrovnických záležitostech rovni matkám, a to zdaleka ne. Nejspíš bych tomu nevěřila, kdybych neměla zkušenost osobní (dvojitou). Cítím k tomu ale potřebu říci i B - ony to naopak matky, když otcové děti opustí a "zmizí", taky rozhodně lehké nemají. Ale o tom článek není.

Zažili jsme "pouze" dvouletý spor o střídavou péči, kdy se zdálo nemožné, aby se manžel vůbec domohl jakéhokoliv kontaktu s dětmi. Za ten "prostoj" obě děti setsakra platí a budou platit celý život.

Zcela vážně se tak domnívám, že osmiletý spor je pak prostě prohraný vždycky - je to příliš velký kus dětského života. Stát by se do výchovy dětí po rozpadu vztahu buď neměl plést vůbec, nebo by tak měl konat rychle. Povinně rozhodnout o péči o děti v řádech týdnů,(teď jsem někde zachytila, že se mluví o šesti měsících, za mne by byly fajn tři) a pokud se nedohodnou rodiče jinak,pak rovnoprávně.

Myslím, že tohle může potvrdit valná většina rozvedených.