- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Problematika placení výživného na děti po rozvodu není černobílá a problém má řadu aspektů. Jistě existuje řada matek opuštěných otcem dětí, který nejeví zájem své děti vychovávat ani živit. Tyto matky jsou často v nelehké finanční situaci a jistě je oprávněné hledat pro tu situaci řešení. Bohužel existují zájmy určitých skupin, udělat z tohoto partikulárního problému primární a hlavní porozvodový problém. Je to zde řada "neziskových" organizací a dalších struktur, které profitují ze současného stavu a kterým vyhovuje stav rozbitých rodin, kdy matka má děti v péči a otec platí matce peníze. A tyto organizace vedou intenzivní tlak jednak na státní orgány lobbingu a také na veřejnost prostřednictvím médií. Články na Internetu a v tištěných periodikách, různými rozhovory v televizi, v rádií se snaží veřejnosti podprahově a někdy i přímo vsugerovávat několik nesmyslných a falešných vzorců:
Například jsem narazil na tendenční článek na Novinky.cz, který tvrdí "Neplacení výživného poškozuje především děti". Bohužel, takových a podobných článků a zavádějících informací, rozhovorů jsou v médiích spousty. A alarmující je, že podobné bludy šíří i státní úředníci z Ministerstva práce a sociálních věcí a také z Ministerstva pro ochranu lidských práv.
Pokud bychom přijali špatný vzorec (dle kterého se řídí velká část justice) - Matka má děti v péči a rozhoduje o nich & Otec "drží hubu", do výchovy dětí se neplete a platí výživné, tak i zde najdeme velkou disproporci, ostudnou diskriminaci dle pohlaví. Pokud otec neplní svůj závazek vyplývající z uvedeného vzorce, tak je na něj nasazeno spousta pák - exekuce výživného z platu, pokud práci nemá tak zabavování řidičáku, zavírání do vězení. A z vlády zaznívání další stupidní návrhy, jak s otci neplatiči zatočit. Pokud svůj závazek - umožňovat otci a dětem jejich vzájemný kontakt - neplní matka, tak toto se nijak neřeší, jako by to nebyl problém. Možnost exekuce dítěte sice je, ale v praxi se moc neuplatňuje. Je možnost dávat matce pokutu, ale soudy je nedávají a pokud ano, tak ve směšné výši. Je možno odebrat dětí z péče rodiče, ale i k tomu soudy neochotně přistupují pokud se jedná o matku.
Hlavní teze těchto pro děti škodlivých a nebezpečných postojů je:
- Dětem škodí neplacení výživného otcem.
- Dětem neškodí, když nemají kontakt s otcem. Dětem neškodí, když chybí otec v jejich výchově. Dětem neškodí, když matka cílevědomě v dětech buduje negativní vztah k jejich otci.
Člověka napadne, že podobně může uvažovat jen člověk s poškozeným intelektem. Jenže tyto postoje veřejně propagují různí "odborníci", novináři, úředníci, politici. A prochází jim to. Dle těchto zrůdných postojů soudí většina soudkyň na soudech. A prochází jim to.
Uvedu příklad z praxe. V době, když jsem měl ještě jakési zbytky neopodstatněné důvěry v OSPOD, jsem v situaci nezákonného zadržování mých dětí v cizině jejich matkou navštívil příslušnou pracovnici OSPOD Frýdek-Místek, abych ji informoval o průběhu pobytu dětí u mne o vánočních svátcích, o tom jak matka mých dětí preferuje kontakt dětí s jejími rodiči, před kontaktem dětí s otcem. Soudružku to nijak nezajímalo a přerušila mne s "mnohem důležitější" otázkou "Co jste dětem koupil na vánoce?". Když jsem vyjmenoval seznam dárků, následovala další veledůležitá otázka položená imperativně "Dovolil jste dětem si odvést ty dárky domů?!". Zeptal jsem se, soudružky ospoďačky, jestli tím "domů" myslí k matce, protože doma jsou děti i u mne, stejně jako u své matky a sdělil ji, že jsem rozhodnutí, co si děti odvezou k matce a co si nechají doma u mne, nechal na nich. Soudružku prostě jen zajímalo, jaké dárky jsem dětem koupil a jestli si je mohly odvést k matce. Jestli matka preferuje kontakt dětí se jejími rodiči před kontaktem dětí s otcem ji absolutně nezajímalo.
Podobně, u odvolacího soudu v Ostravě, který měl řešit nezákonné zadržování mých dětí v cizině, mne tři soudružky soudkyně imperativně bombardovaly otázkami "Platíte výživné pravidelně?", "V jaké výši platíte výživné?", "Posíláte dětem balíčky?", "Jak často?" "Kdy jste poslal balíček naposledy a co v něm bylo?". O to, jak bych se o děti postaral, jak bych je vychovával, kdyby soud nařídil návrat dětí z ciziny domů, se soudkyně absolutně vůbec nezajímaly. Stejně jako se nezajímaly o můj kontakt dětí se mnou.
Ten příklad je příznačný pro celý opatrovnický systém, kdy dle falešného vzorce "matka pečuje, vychovává, rozhoduje a otec platí" se řídí naše soudy, naše sociálka, naši politici.
Výše uvedený vzorec porozvodového uspořádání samozřejmě přijmout nelze. Do slušné společnosti nepatří. Není v zájmu dětí. A v praxi prostě nefunguje.
Hlavní porozvodový problém v oblasti péče o děti není placení nebo neplacení výživného matce dětí, jak je nám podsunováno a vsugerováváno. Hlavní porozvodový problém v oblasti péče o děti je, zajištění zvýšení podílu otců na péči o děti. To hlavní, co v porozvodové situaci děti potřebují je výchova otců, mužský vzor a mužský svět, otcovská láska i otcovská přísnost ve výchově. A pokud se jim tohoto nedostává, je jim ublížováno (zvlášť se zřetelem na jejich budoucnost) mnohem více, než když máma nemá na nový iPhone nebo nové boty pro ně.
Problém s financováním dětí po rozvodu má dvě příčiny:
Problém neplacení výživného bych rozdělil do několika základních skupin:
Opatření proti neplatičům mají význam jen v 1 skupině případů, které tvoří jen malou část problémů s výživných. V případě skupiny 2,3 a 4 mají smysl sociální dávky na děti do rukou toho kdo o ně pečuje. A v případě skupiny 3 a 4 je řešení naopak otci snížit nesmyslně vysokou vyživovací povinnost. Podstatné pro to, aby dítě bylo zabezpečeno je, aby byla řešena skupina 5. Což je právě hlavní porozvodový problém, který je nutno v současnosti řešit.
Je různými výzkumy prokázáno, ale je to jasné i bez výzkumů, zapojením zdravého "selského" rozumu, že táta, který se svými dětmi tráví čas, může ovlivňovat jejich výchovu a může rozvíjet vzájemnou citovou vazbu má větší ochotu na tyto děti platit. A dokonce mu dělá radost na děti platit. Vidí v tom smysl. Naopak táta, kterému je po rozvodu kontakt s dětmi omezen na minimum, nemůže ovlivnit jejich výchovu a může jen smutně sledovat, jak se jejich děti odcizují, logicky a pochopitelně nemá chuť a radost platit matce dětí byť jen základní výživné a natož něco navíc. Matky a vlastně celý systém, který stojí na jejich straně, si jakoby neuvědomuje, že když je dítě u otce, tak ho otec živí, u té době platí mu společné výlety, společné akce a rád zaplatí různé aktivity. Když je dítě ve střídavé péče, tak vlastně takto automaticky a naprosto přirozeně otec platí polovinu nákladů na dítě a nemusí se řešit nějaké placení výživného matce otcem.
Primární porozvodový problém, který je potřeba v současnosti řešit - zvýšit podíl otců na péči o dítě, zvýšit počet dětí ve střídavé nebo společné péči rodičů, nekompromisně sankcionovat matky za nepředávání dětí resp. bránění kontaktu dětí s otcem.
Toto je to, na co by se měly soustředit odpovědné státní orgány, místo přemýšlení, jak zabavovat tátům řidičáky a zavírat je do vězení. Vyřeší takto elegantně dva problémy najednou: 1. ochota otců živit své děti 2. chybějící otec ve výchově dětí. Bohužel, v našem státě odpovědní úředníci a politici tvrdošíjně chtějí sankcionovat otce neplatiče a tvrdošíjně odmítají řešit podíl otců na výchově svých dětí (těch otců, kteří o to mají zájem). Trochu to připomíná onu anekdotu, kde pán, který ztratil minci, ji hledá pod lampou, kde je světlo a nikoli tak, kde minci ztratil a kde je tedy třeba hledat. Pod světlem se hledá příjemněji, ale k nalezení mince, tj. k vyřešení problém jistěnevede.
Krásně tento problém popsal pan Andrej Ruščák (který se hodně vyjadřuje k řádění norské organizace Barnevernet, protože v Norsku nějakou dobu pracoval a žil a po čase se vrátil se do Prahy), když v jednom příspěvku v diskusi na iDnes napsal:
Autorka sice píše prakticky ve všech článcích o Norsku jako zarytá svazačka, co psaním o rovnosti v Norsku napáchá víc škody, než užitku, ale jestli je fakt jedna oblast společenského života, kde má česká společnosti proti té norské co dohánět, tak je to právě rovnost pohlaví, a překvapivě ne tím směrem, o kterém se nejčastěji mluví (tedy posílení role žen), protože to je v Česku na slušné úrovni, ale spíš boj (jinak to nazvat nejde) mužů za to, aby byli společností vnímáni jako stejně důležití rodiče, jako matky. A že je to opravdu boj, jsem zjistil celkem rychle. Fakt je ten, že kromě Norska, Kanady, Švédska a v menší míře Dánska a Finska je to všude o hodně horší než ve výše zmíněných zemích, takže Česko rozhodně není ve špatné společnosti; naprosto stejně nechápavě jako Češi se na věc dívají Angličané, Němci, Francouzi, o Italech či Španělích ani nemluvě. Zkrátka a dobře - začíná to už cedulkou "pro maminky" na lednici pro pacienty v Motole (místo pro rodiče) a končí to tím, že se otcům odepírá možnost péče o děti v případě rozvodu, protože pořád ještě hodně lidí v Česku (a znovu říkám, nejen zde, ale prakticky všude) vidí otce jako rodinný bankomat a ne jako někoho, kdo se stará o děti. A to se musí změnit.
V oblasti placení výživného na děti je v systému nastavena celá řada dalších nelogičností a nepřirozeností. V případě porozvodové situace je placení tzv. výživného na dítě nastaveno zcela jinak, než odpovídá přirozenému běhu věcí v případě úplné, nerozvedené rodiny:
V případě vysokých příjmů otce nastavení nesmyslně vysokého výživného, které ani za dítě nelze utratit. Zde se placení výživného podobá spíš placení dani z přijmu odváděné na účet matky než skutečné výživě dítěte dle jeho potřeb. V situaci úplné rodiny, kde jeden nebo oba rodiče mají vysoké příjmy, přece na výživu dítěte (stravu, oblékaní, sportovní a jiné aktivity) neodvádějí nějakou poměrnou část svých příjmu na dítě. Dítěti zaplatí jeho potřeby, zaplatí potřeby členů domácnosti, ale platí také třeba vysokou hypotéku, splátku auta, část dávají na spoření, zaplatí společnou dovolenou. V současném systému placení tzv. výživného na dítě, kdy otec s vysokými příjmy odvádí matce nějakou poměrnou část svých příjmů, zaplatí sám skutečné náklady na dítě a zbytek jde na osobní potřeby domácnosti matky, aniž by otec mohl ovlivnit, jaká část půjde na spoření pro dítě, jaká část na vzdělání atd.
Placení výživného na životní náklady dospělých dětí. V případě úplné, nerozvedené rodiny pokud má dostatečné příjmy tak přirozeně podporuje své děti ve studiu, našetří mu na bydlení a podobně. Každý rodič, chce své dítě zabezpečit co nejlépe, ovšem podle toho, co mu jeho finanční situace dovoluje. Pokud rodina reálně dostatečné příjmy nemá, je přirozené, že dítě nejde na vysokou školu a začne vydělávat a živit se samo. Je to tak přirozené a akceptované. Pokud peníze v rodině nejsou, tak dítě studovat nejde nebo studuje při zaměstnání. Je na svobodném rozhodnutí rodičů, že třeba koupili dům, kde rodina žije a nyní platí hypotéku. Znám řadu lidí z úplných rodin, kteří prostě studovat nešli, protože jejich rodiče na to neměli. Ovšem v případě rozvedených rodin, nemá otec svobodu volby, soud nezajímá hypotéka, kterou otec splácí a otec je donucen živit své dospělé děti, i když sám nemá dostatek financí - např. je v důchodovém věku a navíc platí hypotéku. Často si pak mladí lidé, kteří by v úplné rodině ani nešly studovat nebo by si při studiu přivydělávaly, si užívají studentského života, který jim platí otec a často ani přivýdělek nehledají. Platí zásada - otče, pokud nejsi rozvedený, tak můžeš posoudit, nakolik tvá situaci dovoluje ti živit své dospělé dítě, a pokud jsi rozvedený, je ti určeno co budeš platit na své dospělé dítě. Jsou případy, kdy se dospělé dítě, které se s otcem ani nestýká, obrátí na soud a ten otci určí mladému člověku platit.
Iniciativa Reverzní výživné. Dostala se ke mne informace, že v oblasti řešení současného špatného stavu oblasti výživného na děti existuje iniciativa Reverzní výživné, která se snaží ve sněmovně prosadit žádoucí změny v současné soudní, opatrovnické a daňové praxi. Potěšující je, že na toto téma již proběhla schůzka s předsedou Ústavně právního výboru poslanecké sněmovny ČR, panem JUDr. Tejcem. Jedná se o tyto body:
Další články autora |
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
40 000 - 50 000 Kč