Svoboda a demokracie patří k sobě. A demokracie a svoboda buď je nebo není. Euro-demokracie, socialistická demokracie, demokracie s politickou korektností, demokratický centralismus nejsou skutečnou demokracií..
Vzpomínám, jak ve škole nám soudružky učitelky vysvětlovaly, že u nás sice nemůžeme volit svobodně jako na Západě, ale to proto, že u nás je vyšší stupeň demokracie, tzv. demokratický centralismus. Bylo to samozřejmě směšné i pro nás, tehdy malé děti. Demokracie buď je nebo není. Svoboda buď je nebo není. Svoboda, ale s politickou korektností není svoboda.
Často na to vzpomínám v dnešní době, která se nazývá svobodou a demokracií a přitom je spousta věcí, které se nesmí říkat, běžná slova, která se nesmí používat, omezování svobody je nazýváno politickou korektností.
„Budeme muset zvoleného prezidenta (Trumpa) naučit, co to Evropa je a jak funguje,“ řekl povýšený tónem v pátek studentům arogantní šéf Evropské komise Juncker.
Měl jsem radost, když volby v USA vyhrál Donald Trump hlavně právě proto, že z toho nemá radost současný evropský establishment, takové figury jako Juncker, Merkel a další. S arogantní, byrokratickou politikou odtrženou od reality, kterou představuje právě Juncker, se velká část Evropanů neztotožňuje. Brexit je toho jedním z projevů. Juncker nemá své voliče, kteří by ho volili, kteří by chtěli jeho politiku - on byl do čela Evropské komise zvolen hrstkou poslanců pomocí svých zákulisních intrik. Přesto si neurvale bere právo mluvit za Evropu a kritizovat demokraticky, v přímé volbě, zvoleného presidenta.
V posledních letech jsme svědky toho jak tzv. demokratičtí politici nálepkují jako populisty politiky s odlišnými názory, kteří se snaží prosadit něco jiného než se hodí jim a jejich lobbistům.
Pokud tzv. demokraté neuspějí v demokratických volbách tak se projevuje neschopnost sebereflexe. Když jsem poslouchal, jak Madeleine Albright vysvětlovala výhru Trumpa, tak jsem nevěděl jestli se mám smát nebo brečet. Smutné je i chování řady lidí v USA, kteří se nechtějí smířit s výsledky demokratické volby. Nevyhrál můj kandidát, tak ten, co vyhrál není můj president a jdu demonstrovat.
U nás podobně. Když presidentské volby vyhrál Miloš Zeman, tak se našli lidé, kteří prohlašovali, že to není jejich president a někteří dokonce organizovali podpisové a nátlakové akce. Například nechvalně známá soudružka "demokratka" Monika Elšíková (Monika Le Fay) po posledních presidentských volbách u nás pořádala petice, zakládala iniciativy, demonstrace a prohlašovala, že president není jejím presidentem.
Bohužel, je vidět, že všude jsou "demokraté" kteří volby považují za demokratické jen když vyhraje jejich kandidát a neumí přijmout výsledek demokratických voleb, když jejich kandidát nevyhraje.
Starostka nějakého městečka v USA na FB napsala, že ji těší, že v Bílém domě už nebude ta opice na podpatcích. A již tzv. demokraté sepisují petice za její odvolání. Přitom vyjádřila jen svůj názor na manželku presidenta. Když svůj názor na presidentského kandidáta Trumpa hulvátským způsobem zveřejnil herec de Niro, tak se neděje nic.
Takový je stav demokracie ve světě. Stále platí, že o demokracii musíme stále bojovat a zdá se, že často demokracii nejvíce škodí právě ti lidé, kteří sami sebe nálepkují jako demokraté.
