Tomáš Holek

10.prosinec: Den lidských práv a porušování lidských práv otců v České republice

13. 12. 2016 17:30:30
Den lidských práv se slaví každoročně na celém světě dne 10. prosince, na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. V tento den se po celém světě konají akce na podporu lidských práv.

U příležitosti tohoto dne si připomeňme, že lidská práva otců v naší zemi jsou neustále systematicky porušována, nerespektována a ignorována. Vláda a její orgány toto porušování nijak neřeší a ani nemají snahu to řešit. Neutěšený stav ochrany práv otců nemá snahu řešit ani Ministerstvo spravedlnosti (na řadu podnětů ohledně ignorování mezinárodních úmluv naší justicí a porušování práv ze strany soudů ani neodpovídá, ačkoli má ze zákona povinnost odpovědět), ani Ministerstvo práce a sociálních věcí a dokonce i Ministerstvo pro lidská práva problém práv otců ignoruje. Nechvalně proslulý ministr Jiří Dienstbier mladší řešil jen pseudoproblémy, ale porušování práv otců zcela ignoroval. Bohužel od jeho nástupce Jana Chvojky, který veřejnosti za pozitivní příklad dává autora vulgárních, primitivních, misogynských textů Radka Bangu (více zde), zřejmě nemůžeme čekat nic konstruktivního a rozumného. Opravdu pozitivní příklad dává pan ministr veřejnosti ! A dál netřeba nového pana ministra pro lidská práva komentovat.

Opatrovnický systém v ČR neustále praktikuje svěřování dětí do péče matky a ponižování otců do role peněženky:

V řadě případů posudek soudního znalce zní, že oba rodiče jsou stejně vhodní a způsobilí pro výchovu dětí a dítě doporučí svěřit do péče privilegovaného pohlaví - matce a diskriminovanému pohlaví - otci umožnit občasný styk s dětmi. Soudy tyto návrhy reflektují a z hlediska péče z matky udělají rodiče a z otce udělají stykače. V oblasti výživy dětí soudy naopak z otce dělají rodiče, který dítě živí a z matky udělají příjemce výživného od otce dětí. Otcové také často bezdůvodně dostávají ponižující tzv. asistovaný styk s vlastním dítětem.

Zneužívání předběžného opatření a předběžného stavu věci. Nepsané, ale v praxi našich soudů uplatňované pravidlo zní: "podá-li návrh na předběžné opatření otec, je návrh automaticky soudem zamítnut, podá-li návrh matka, je soudem automaticky schválen". Děti takto bývají za asistence státních orgánů odtrženy od jejich otce a po x letech státní orgány (OSPOD, soud) konstatují, že dítě si na tento (protiprávní) stav zvyklo a je tedy v jeho zájmu (zcela nelogicky), aby tento stav pokračoval. Ústavní soud, který se má zabývat porušováním ústavních práv stěžovatelů, automaticky zamítá stížnosti ve věci předběžných opatření, která tak fatálně ovlivňují celý případ, ovlivňují vztah otec-dítě, a prakticky předjímají konečné rozhodnutí ve věci samé. Zamítnutí zdůvodňuje tak (ke zdůvodnění zamítnutí používá ÚS předpřipravený standardní text), že se jedná "jen" o předběžné opatření a důležité je rozhodnutí ve věci samé. To, že rozhodnutí ve věci samé přijaté po několika letech ztrácí v případě výchovy dětí smysl a navíc je předem dáno faktickým účinkem předběžného opatření ÚS nijak nezajímá. Podobný přístup, ovšem ne diskriminačně ve vztahu k otcům, ale protiprávně ve vztahu k oběma rodičům, praktikuje v Norsku zločinecká organizace Barnevernet.

Pokud matka děti unese na vzdálené místo, případně děti unese do zahraničí (zločin únosu dětí do zahraničí je ošetřen Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí) tak často soudy nejen, že proti tomu neudělají nic, ale mnohdy takový zločin přímo podpoří. Pokud matka odejde ze společné domácnosti a přitom sebou unese i děti, tak tento krok není označován jako únos a policie a soudy se jím nezabývají. Pokud totéž udělá otec, je automaticky označován za únosce a je policejně pronásledován.

Je řada případů, kdy soud určí kontakt dětí s otcem v rozsahu menším než má dítě fakticky s prarodiči ze strany matky. Jsou zdokumentovány případy, kdy soudkyně nevyslechne ani jednoho svědka z navrhovaných otcem, včetně nepředvolání jeho rodičů, ale z rodičů matky dítěte udělá vedlejší účastníky řízení (!) a dá jim tak dostatečný prostor ke lhaní a podpoře matky.

Je řada případů hanebného chování soudkyň/soudců, kdy v rozporu s Občanským soudním řádem, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a v rozporu se sjednocovacích stanoviskem Nejvyššího soudu krajský soud protiprávně zakáže otci zastupování jeho legálním právním zástupcem! A navíc ještě v rozporu se zákonem v rozhodnutí uvede, že proti tomuto rozhodnutí není možnost dovolání. Ano, i takovéto hanebnosti a sprostoty se dějí na našich soudech.

Jsou případy, kdy na soudě ze spisu záhadně zmizí otcem dodané dokumenty/potvrzení a soudkyně se pak na neexistenci potvrzení odvolává ve svém zdůvodnění rozsudku. Vrchní soud se návrhem na změnu soudkyně z důvodu podjatosti zabývá tak, že pokud sama soudkyně prohlásí, že není podjatá, tak pro Vrchní soud podjatá není a dál se tím soud nezabývá.

Dle platného práva oba rodiče jsou nositeli rodičovské odpovědnosti a mají právo a povinnost rozhodovat o důležitých věcech v životě svého dítěte, i když je dítě v denní péči jen jednoho rodiče. Ovšem z různých zdůvodnění rozsudků vyplývá, že soudci/soudkyně nechápou nebo nechtějí chápat rozdíl mezi svěřením dítěte do denní péče a rodičovskou odpovědností, kterou mají oba rodiče. Takže v praxi jsou otcové vyloučení o rozhodování svěřením dítěte do výhradní péče matky. Pokud se obrátí na soud ve věci své rodičovské odpovědnosti a například volby druhu vzdělání pro své dítě, stojí soud zpravidla vždy na straně matky. (Některé české soudkyně jsou dokonce schopné napsat takový právní nesmysl, že pokud má matka děti v péči, tak s nimi může odcestovat kam chce, včetně trvalého přemístění dítěte do ciziny, a otec ani soud nemá právo ji v tom bránit a takové jednání prý nemůže být nazýváno únosem!!! )

Vrcholem cynismu, arogance, nekompetentnosti a sprostoty je pak tvrzení šašků z OSPOD a ze soudů na všech úrovních, že postupují v jakémsi fiktivním zájmu dítěte, který ovšem oni posuzují zcela zvráceným způsobem, respektive zaměňují zájem matky se zájmem dítěte.

Pokud čtenáři zde chybí odkazy na konkrétní případy, tak zde nejsou jmenovitě uvedeny z důvodů, že těch případů jsou stovky (těch dokumentovaných a zveřejněných, jinak spíš desetitisíce) a čtenáři si je mohou sami najít na lidskoprávních serverech jako jsou www.stridavka.cz, www.iustin.cz, www.kdejsitato.cz, http://www.unie-otcu.cz/kauzy.html a další najdete např. na www.google.cz nebo na http://www.iustin.cz/art.asp?art=247.

Ke Dni lidských práv 10.12.2016 české Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) vydalo prohlášení, kde se mimo jiné píše: "Nezbytnou součástí důvěryhodné podpory lidských práv ve světě je i reflexe vlastního stavu ochrany lidských práv.​"

Zvlášť arogantně toto prohlášení působí ve vztahu k případu extrémního porušování práv českého občana Tomáše Jadlovského, otce malého Mirka, ze strany české opatrovnické justice a ze strany španělské justiční mafie, která našeho občana nezákonně perzekuuje. V krátkosti připomínám, že se jedná o otce, jehož dítě bylo uneseno matkou z jeho bydliště v Praze do Španělska. Pan Jadlovský v souladu s Haagskou úmluvou požádal španělskou justici o návrat syna zpět do České republiky a na místně příslušný český soud se obrátil ohledně péče o dítě. Španělský soud v rozporu s Haagskou úmluvou rozhodl o nenavrácení syna, aniž by dal Tomášovi šanci u soudu vypovídat. Dle Haagské úmluvy soud nemůže rozhodnout o nenavrácení dítěte bez toho, aby navrhovatele soud vyslechl. Český soud mezitím několik let nebyl schopen případ péče o dítě dořešit a nakonec protiprávně předal případ do Španělska. Mezitím Tomášův syn pobýval protiprávně ve Španělsku u matky (neexistovalo žádné rozhodnutí místně příslušného soudu) a tak si otec po několika letech nečinnosti soudu své dítě vyzvedl, aby o něj mohl pečovat a vychovávat ho. Španělská justiční mafie protiprávně vydala na Tomáše Jadlovského mezinárodní zatykač. Pan Jadlovský je tak nucen již několik let pobývat v Arménii, kde marně čeká na pomoc ze strany České republiky. Marně píše vládě, poslancům, eurokomisařům. Všichni vědí, že v jeho případě se jedná o porušení práva a diskriminace, ale není vůle mu pomoci. Vláda Bohumila Sobotky se vyjádřila, že o porušení práv Tomáše Jadlovského ví, ale ochrana práv vlastního občana mu nestojí za zhoršení vztahů se Španělském.

Podívejme se blíž na všeobecnou deklaraci lidských práv a ty články, které souvisí s rodičovstvím, otcovstvím a ochranou těchto práv:

Článek 7 - Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.

Článek 8 -Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.

Článek 16 -​ (1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.

Článek 16 -​ (3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.

Článek 26 -(3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.

Je tedy jisté, že v dodržování Všeobecné deklarace lidských práv má ČR do dohánět (přinejmenším v oblasti práv otců) a pokud by ČR skutečně reflektovala vlastní stav ochrany lidských práv, tak nemohla mít tu drzost hovořit o nějaké důvěryhodné podpoře lidských práv ve světě.

Autor: Tomáš Holek | karma: 26.65 | přečteno: 890 ×
Poslední články autora