Otec a matka - u opatrovnických soudů dvě zcela nerovnoprávné osoby

Otcové se u opatrovnických soudu často setkávají s diskriminací. Předkládají důkazy, které soud ignoruje. Navrhují svědky, které soud nepředvolá. Zatímco lživá tvrzení matek soud automaticky považuje za prokázanou skutečnost.

Nijak neprokázaná tvrzení matky opatrovnický soud použije pro zdůvodnění svého nesmyslného a diskriminujícího rozsudku. S takovým postupem soudů se setkává mnoho otců, kterým není osud jejich dětí lhostejný a chtějí i po rozvodu v jejich životě a jejich výchově zaujímat důstojné místo, které by bylo odpovídající jejich roli otce. Osobně znám desítky otců, kteří se setkali a takovým chováním soudu. A i já sám osobně jsem poznal, co to znamená bojovat za své dítě u českého tzv. "nezávislého" soudu. Nerespektování a pošlapávání platného práva. Ignorování mezinárodních úmluv. Překrucování skutečností. Neprovedení dokazování. Zesměšňování a ponižování osoby otce. Snižování role otce na chodící peněženku a tzv. stykače, který své děti nemůže vychovávat, ale je mu laskavě dovoleno se s nimi občas stýkat. Tyto věci ze strany našich soudkyň jsou na našich opatrovnických soudech na denním pořádku.  

V naší zemi máme nezávislost soudní moci na moci výkonné, která se v praxi projevuje jako nezávislost rozhodování soudů na platných právních normách, jako nepostižitelnost soudců za jejich rozhodování v rozporu se zákony a ve výsledku se můžete jen odvolávat a sledovat, jak se vaše děti mezitím mění, zatímco vy u toho nejste. A konečná instance soudu po x letech prohlásí, že už nic měnit nebude, protože děti si na tento stav (zaviněný nefunkční justicí) již zvykly. V takto nastaveném systému je prakticky nemožné se dovolat práva a spravedlnosti.

Otcové mají možnost podat stížnost na průtahy (většinou vám předseda soudu zdůvodní, že vše je v pořádku, i když to evidentně v pořádku není), mají možnost podat stížnost na procesní chyby v řízení a mají možnost podat stížnost na nevhodné chování soudkyně. Všem otcům doporučuji, aby soudem páchané nepravosti nenechali jen tak procházet a aby si stěžovali. Jejich stížnosti sice systém justiční mafie "zakope pod koberec" nicméně alespoň tímto systém dostává zpětnou vazbu o určité nespokojenosti a napříště si možná v některých případech nedovolí až takové extrémní excesy, jaké by si dovolil, kdybychom si nestěžovali. Svou stížnosti tak bojujete i za jiné otce. Já jsem využil možnost stěžovat si předsedkyni KS Ostrava. Dostal jsem odpověď, že má stížnost byla přešetřena a vše bylo shledáno v pořádku (to jsem samozřejmě očekával). Na odpověď soudu jsem odpověděl  dopisem, který KS Ostrava následně podstoupil k řešení Ministerstvu spravedlnosti. Svou odpověď předsedkyni KS Ostrava zde cituji:

"Vážená paní předsedkyně KS Ostrava,

Děkuji za přešetření mé stížnosti a za Vaši odpověď, na kterou nyní reaguji. Chápu, že paní soudkyně si již nepamatuje, jak a jakým tónem se mnou mluvila, protože se mi jeví, že pro ni je zřejmě takový přístup k otcům normální. Z jejího chování a z jejích formulací v rozhodnutích je cítit její negativní vztah k mužům-otcům, který tak ovlivňuje opatrovnické kauzy, které ona rozhoduje. Já naopak si to, jak se mnou paní soudkyně mluvila pamatuji velmi přesně. Dobře si také pamatuji na přístup ostatních dvou přísedících soudkyň, kdy jejich otázky nesměrovaly k mému návrhu, jakoby můj návrh automaticky, apriori ignorovaly. Nepoložily mi otázky, které by souvisely s mých návrhem a tedy otázky na to, jak zabezpečím své děti, jak se o ně postarám po jejich návratu do ČR a jejich svěření do mé péče. Byl jsem dotazován, jak často posílám dětem balíčky, kdy jsem poslal poslední balíček a co v tom balíčku bylo a jaké náklady jsou spojené s mnou návštěvou dětí v cizině, kde byly nedovoleně zadržovány. Otázky byly pokládány tak, jakoby nedovolené zadržování dětí v cizině bylo v pořádku a já měl povinnost dětem posílat balíčky a navštěvovat je tam. Vnímal jsem, že smyslem těchto otázek není vést regulérní soudní řízení, ale jen ponížit otce, který si dovolil bojovat za své děti. Dobře si pamatuji, že před soudem jsem měl pocit, jako bych zločincem byl já a nikoli protistrana - únoskyně dětí.

Respektuji, že s rozhodnutím soudního řízení mohu nesouhlasit a mohu se proti němu odvolat nebo podat ústavní stížnost, což jsem učinil. Na samotné rozhodnutí soudu si předsedkyni soudu stěžovat nemohu, což ani nečiním. Nicméně trvám na tom, že soudkyně Kristina Žídková ve svých rozhodnutích uváděla lživá a vymyšlená tvrzení skutečností, která nebyla v rámci soudního řízení nijak prokázána, protože vycházela pouze z tvrzení matky a nikoli z provedeného dokazování:

a) „Ostatně otec souhlasil s tím, aby děti v roce 2010 vycestovaly na dobu jednoho roku s matkou do Švédska s tím, že po uplynutí této doby se otázka pobytu dětí znovu otevře a vyřeší podle toho, jak se budou děti adaptovat ve Švédsku“ je naprosto nepravdivé tvrzení. Existují svědci, s kterými před svým odletem do Švédska hovořila žalovaná. Existují desítky svědků, s kterými jsem o záměru mé bývalé ženy na jednoroční vycestování do Švédska hovořil já. Výslech těchto svědků jsem navrhoval. Soudkyně se výslechem svědků neobtěžovala a situaci si ulehčila tak, že převzala lživé a nijak neprokázané tvrzení matky.

b) „Tento stav trval od konce října 2009, kdy se matka s oběma dcerami odstěhovala“ je opět nepravdivé tvrzení. Ze společné domácnosti se odstěhovala matka a nikoli matka s dětmi, protože bydliště dětí zůstalo formálně i prakticky nadále v Paskově a v péči o děti jsme se po domluvě střídali. Tuto skutečnost, kterou mohli dosvědčit mí příbuzní, naši sousedé i učitelky v MŠ se soudkyně nenamáhala nijak ověřit.

c) „Z uvedeného se podává, že podstatně jediným důvodem, pro který podal návrh na změnu výchovy nezl. dětí, byl úmysl matky zůstat s nezl. Dětmi ve Švédsku, trvale přes nesouhlas otce“ je nejen nepravdivé, ale také naprosto nehorázné tvrzení soudkyně Kristiny Žídkové. Já jsem ve svých výpovědích uváděl, že jsem se dětem intenzívně věnoval již před únosem do ciziny a že to chci činit nadále. Toto byl důvod mého podání na změnu výchovy. Pokud byly důkazy ve formě písemných prohlášení sousedů, učitele hudby, mateřské školy pro soudkyni nedostatečné, mohla vyslechnout navržené svědky. Což opět neučinila. Lživé tvrzení soudkyně zřejmě vychází opět ze sprostě lživého tvrzení matky, která na soud podávala, že mou jedinou motivací je překazit ji její hezký život ve Švédsku.

d) „Jeho postoj bezesporu ovlivnilo i to, že matka po rozvodu manželství rodičů začala žít ve Švédsku s jiným mužem“ je opět nehorázný a sprostý výmysl soudkyně Kristiny Žídkové, která se opět převzala lživé tvrzení matky, že se s jiným mužem začala žít až po rozvodu a nenamáhala se ověřit, že s ním začala žít již několik měsíců před rozvodem. Má tvrzení i mnou předložené důkazy a také vypracovaný znalecký posudek pro soud potvrdily, že jsem silně identifikován se svou rodičovskou roli, a je tedy bezesporné, že můj postoj k situaci vyplýval z toho, že matka mne chtěla připravit o možnost podílet se na výchově a péči o mé děti, když mi oznámila, že hodlá naše děti zadržovat v cizině trvale a nikoli jen jeden školní rok, jak zněla dohoda.

e) „..otec znovu opomíjí v řízení prokázanou skutečnost, že v roce 2010 sám souhlasil s vycestováním dětí do Švédského království minimálně na dobu jednoho roku.“ Zde soudkyně překrucuje to, co je prokázáno a co prokázáno není. Důkazně bylo prokázáno, že jsem souhlasil s tím, že matka děti vezme na jeden školní rok do Švédska, kde budou chodit do školy a anglickou výukou a mne v té době budou navštěvovat jednou za měsíc. To znamená maximálně na dobu jednoho školního roku a nikoli na dobu minimálně jednoho školního roku. Nic jiného prokázáno nebylo a soudkyně zde opět bez provedení dokazování přejímá lži matky a zdůvodňuje jimi svá rozhodnutí.

Jsem přesvědčen, že nelze akceptovat to, jak soudkyně bez provedení dokazování navrhovaným otcem přebírá lživá tvrzení matky a zdůvodňuje jimi svá rozhodnutí. Domnívám se proto, že se zde jedná o chybně a tedy procesně špatně vedený soudní proces. Soudkyně nepředvoláním žádného z navržených svědků nedala jedné straně vůbec žádnou možnost tvrzené skutečnosti prokázat a následně soudkyně ve svém zdůvodnění tvrdí neprokázané a tedy neexistující skutečnosti, které převzala z tvrzení druhé strany nebo si je sama vymyslela. Protože sleduji desítky jiných opatrovnických kauz, vím, že se jedná o velmi častý nešvar, kdy soudkyně automaticky přejímá lživá tvrzení matky, která si ani neověřuje a otci nedává možnost jeho tvrzení prokázat. Například na lidskoprávním portálu Stridavka.cz je dokumentován případ, kdy soudkyně obvodního soudu pro Prahu 5 Hana Vraná ve zdůvodnění svého rozhodnutí automaticky převzala nesmyslné tvrzení matky že „nezletilý mluvil španělsky již od narození“ a tvrzením otce nijak nevěnovala pozornost. Jedná se tedy o plošně významný nešvar naší justice s velkými celospolečenskými důsledky. A proto je třeba důkladně toto prošetřovat a důsledně potírat. Pracovnice OSPOD Frýdek-Místek na mou otázku, proč věří evidentním lžím matky u soudu, bezelstně vyhrkla „protože já jsem také matka !“. Je na místě přešetřit, jestli pro podobné chování ze strany soudů existuje stejná motivace nebo jaká ta motivace vlastně je.

Na závěr ještě uvádím, že to, že soudkyně Kristina Žídková v případě nedovoleného a tedy nezákonného zadržování mých dětí v cizině pracovala nekompetentně a odvedla špatnou práci potvrzují i závěry Ústavního soudu ze dne 18. března 2015, IV. ÚS 780/14. Ústavní soud uvádí: „Pobyt dětí ve Švédsku bez souhlasu otce byl umožněn až na základě předběžného opatření vydaného Okresním soudem ve Frýdku-Místku dne 5. 3. 2012 sp. zn. 0P 25/2011 (potvrzeného usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 56 Co 535/2012). To však nic nemění na skutečnosti, že předchozí pobyt dětí v zahraničí, na který se nevztahoval souhlas otce, je třeba považovat za nelegální.„ Soudkyně Kristina Žídková se tedy svými rozhodnutími podílela na změně nelegálního stavu ve stav legální tj. legalizovala závažný zločin, jako je únos dětí do ciziny.

Děkuji za spolupráci při přešetřování mé stížnosti na pochybení soudkyně JUDr. Kristiny Žídkové."