Eurosebranka

Brexitem dala veřejnost najevo, že si úzkou integraci nepřeje. I z dalších zemí přišly výzvy k exitům. A reakce euro-mocných ? Prý je třeba prohloubit integraci, zavést euro ve všech členských státech a centralizovat moc.

Kdo čekal po Brexitu nějakou sebereflexi europapalášů byl naivní. Sice někteří čeští eurohujeři překvapili a vyzývali k odstoupení alkoholika Jean-Claude Junckera, jehož inteligence prý stačí na zákulisní machinace a udržení se ve funkci, ale nestačí na skutečné vedení EU, jak jsem se dočetl v článku eurohujera Martina Fendrycha. Ovšem z vedení EU se ozývají výzvy k utužení integrace, posílení centra, urychlené zavedení měny Euro ve všech zemích unie, tak aby nemohla opakovat další taková drzost jako byl Brexit. Chování té eurosebranky  mi připomíná reakce komunistických papalášů na protikomunistické demonstrace koncem osmdesátých let - musíme prohloubit socialismus, více socialismu pod vedením strany atd. Myšlení a chování lidí určité části lidí, kteří jsou u moci je stejné, ať jsou to komunisté nebo mají jinou, třeba demokratickou,  nálepkou. Právě určité chování lidí, jejich vlastnosti bylo prioritní  při vzniku komunistické ideologie a komunistických režimů a nikoli naopak.Komunistický režim pak následně v lidech pěstoval a podporoval určité povahové rysy a chování. Ale to chování lidí samotné jsou určité části lidské populace vlastní přirozeně. Touha, po moci, ovládaní druhých, touha po vlastní důležitosti a nepostradatelnosti není vlastností jen komunistických papalášů. Je to vlastní papalášům obecně. A proto tito lidé, europapaláši se chovají tak, jak se chovají a směřují unii k orwelovskému světu.

Demokratičnost mnohých eurohujerů končí  pokud hlas lidu ukazuje, že nechce EU, nechce imigraci, nechce multikulturalismus. Takový eurohujer jako pan Halik vystupuje jako velký demokrat ve vztahu ke komunistickému režimu. Pokud šlo o to rozbít komunistický režim, dal by naštvaným lidem veškerou moc. Ale jakmile se jedná o nesouhlas s EU, tak je velkým kritikem referenda a poukazuje na jeho nebezpečnost. Pan Halík, ač se považuje za antikomunistu, se chová a vyjadřuje se stejně jako komunisti, když byli u moci. Mrazí mne, při pomyšlení, že by na českého presidenta kandidovalo individuum, které prohlašuje že "referendum je cesta do pekel a dokonce, že přímá demokracie zrůdná věc."

V každém režimu jsou u moci lidé, kteří u moci být chtějí. Chtějí rozhodovat, ovládat druhé, mít vyjímečné postavení. A bez ohledu na to, jaký režim zrovna vládne, tak ti z nich, kteří mají nejostřejší lokty, své vytoužené moci dosáhnou. A pak si ji užívají a nechtějí se ji vzdát. Lidově se říká, že kapr si rybník sám nevypustí.

Ukazuje se, že vytoužená svoboda a demokracie nevzniká automaticky odstraněním totalitního režimu, ale musíme za ni stále bojovat a ukazovat mocným, že si ji vzít nenecháme. 

 Myšlenka integrované a tím silnější Evropy, která by mohla konkurovat Číně, USA, Rusku je opodstatněná. Jenže současná Evropa je různorodá, lidé se spíš než Evropany cítí být příslušníky jednotlivých národů národy. Chybí zde myšlenka, která by Evropany spojovala. A právě proto architekti jednotné Evropy se snaží, aby současné národy zanikly a místo nich vznikly multikulturní směsi. Multikulturní směs se snadněji ztotožní s tím, že je Evropan a není Brit, Němec, Holanďan. Proto europapaláši podporují migraci.

Žijeme v přelomové době a  v budoucnu se dozvíme, zda zvítězí přirozenost a tradiční hodnoty nebo tvrdě prosazovaná integrace a zánik jednotlivých evropských národů a kultur.